Říkat nebo ne
Byla jsem na zahradě a dělala takové ty podzimní práce. Chtěla jsem pracovat déle, ale nešlo to. Začalo mně bolet rameno.
Tak sedím u PC a vzpomínám na ty co je něco bolí. Moje mamka je těžce nemocná a skoro si nestěžuje. Vše si chce za každou cenu dělat sama, až mě to štve. Nezavolá když něco potřebuje. Musím ji hlídat aby si ještě víc neuškodila je jako malé dítě.
Pak znám lidi co si stále stěžují až je nakonec nikdo nebere vážně. Na to doplatila moje babička. Je paradoxní, že její manžel si na nic nestěžoval a pak nejednou umřel.
Nechci nikoho obtěžovat s mými problémy. Ale když mi je v práci zle,tak to raději řeknu své kolegyni, aby si náhodou nemyslela, že jsem na ni naštvaná a proto s ní nemluvím. Pracujeme spolu tak dlouho, že už navzájem poznáme když té druhé není zrovna do skoku.
Jak poznat jestli je někdo namyšlený, nebo zda nemá zrovna bolesti, či jiné starosti. Co je lepší, svěřovat se když vás něco bolí, nebo mlčet a říkat si, že i jiní mají své problémy, tak co jim přidělávat další?
Když řeknu dětem, že potřebuji na zahradě zrýt záhony, nebo shrabat listí, nemají čas. Mám jim říci, že mě bolí rameno? Nebudou si časem myslet, že jsem hypochondr?
No dnes to zase zkusím, včera jsem neuspěla. Uvidíme.
